Když nás emoce přeběhnou
Stačí drobná poznámka, pohled nebo nečekaná kritika – a najednou cítíme, jak v nás stoupá vlna. Reagujeme prudce, obranně, někdy i s lítostí.
V tu chvíli nejsme vědomí, ale spuštění.
Nad reakcí nepřemýšlíme – probíhá automaticky.
Když emoce nejsou nepřítel
Většina z nás byla vychována v duchu: „Neplakej, nebuď naštvaný, hlavně se ovládej.“ Naučili jsme se potlačovat, ne cítit. Jenže emoce nejsou problém, který je třeba vyřešit.
Když se schováváme, i když máme co říct
Možná to znáte – nechcete být „moc vidět“, přestože víte, že máte co nabídnout. Raději zůstanete v pozadí, aby někdo neřekl, že jste namyšlení.
Neustálý šum v naší mysli
Každý den k nám proudí tisíce podnětů – notifikace, e-maily, hlasy, myšlenky. A i když jsme fyzicky v klidu, uvnitř bývá hluk. Neustálý proud vnitřního dialogu: „Měl jsem to říct jinak… Co když se to nepovede?… Musím ještě…“
Když motivace zmizí
Jsou dny, kdy se všechno daří. Energie proudí, nápady přicházejí samy. A pak jsou chvíle, kdy se i běžné věci zdají těžké. V takových okamžicích máme tendenci si říkat, že „musíme víc zatnout zuby“.
Síla první vteřiny
Každý z nás to zná – někdo něco řekne, my reagujeme impulzivně a hned cítíme, že jsme mohli odpovědět jinak. Právě v těchto okamžicích rozhoduje mikromoment mezi podnětem a reakcí.
Proč nestačí „více času = více práce“
Mnozí z nás věří, že čím déle budeme pracovat, tím víc toho zvládneme. Ve skutečnosti má mozek své vlastní biologické cykly pozornosti. Tyto tzv. ultradiánní rytmy trvají přibližně 90 minut.
Co je emoční batoh
Každý z nás si nese svůj „batoh“ – plný vzpomínek, zkušeností a emocí. Ty příjemné nás těší a dávají sílu. Ale v batohu často zůstávají i tíživé věci: nevyřčené křivdy, neúspěchy, lítost či strach. Čím déle je nosíme, tím těžší se nám jde vpřed.
Když se hranice stírají
V době home office a neustálých notifikací se hranice mezi prací a osobním životem rozplývají. Mnozí z nás končí pracovní den, ale myšlenky zůstávají u e-mailů a projektů.
Proč je naše mysl „toulavá“
Kolikrát jste si všimli, že při chůzi, sprše nebo jízdě tramvají najednou přichází ty nejlepší nápady? To není náhoda. Když se naše mysl odpojí od vědomého soustředění, aktivuje se tzv.